Team Fortress 2

Jsou okamžiky, kdy mě netěší, že píši recenze. Jeden takový právě prožívám, protože místo abych lítal po virtuálním bojišti, ozdravoval kamarády, připravoval jim teleporty nebo se s rotačním kulometem bezhlavě vrhal do skupinky nepřátel, musím napsat tenhle článek. Znáte tu písničku? Všichni jsou už v Mexiku ... Právě teď se cítím tak, že všichni jsou už v Team Fortress 2, jen já jsem jí po několika dnech téměř nepřetržitého hraní finální verze (a předtím ještě bety) musel na chvíli opustit. Pusťte mě zpátky!

• Pradědeček týmových akcí
Možná tomu nebudete věřit, ale kdysi dávno neexistoval Counter-Strike. Počítače vesele tikaly kolem tří set megahertz a úspěch slavil první opravdový akcelerátor 3Dfx. A přes internet všichni hráli Team Fortress Classic pro Half-Life 1. Tenkrát ještě na modemu, s pingem kolem 150, kdo měl pod sto, byl považován za největšího frajera. Nevím, kolik čtenářů si tuhle dobu pamatuje, takže nezbývá, než si koncept této hry představit. Jestliže předchůdce znáte, s klidem následující odstavce přeskočte, protože za cirka deset let se toho zase tolik nezměnilo.

Team Fortress 2 zůstává týmovou akcí podobnou Enemy Territory. Proti sobě stojí dva tábory a snaží se dobýt území nebo těm druhým ukrást dokumenty. Nejde o žádné velké mapy, naopak akce je koncentrovaná na vcelku malém prostoru a nikdy to z vlastní základny nemáte k válečné linii daleko. Tak trochu by se dal systém popsat jako deathmatchová vřava s velmi pevnými mantinely, které určují vlastnosti jednotlivých postav.

 

  Každé z devíti povolání je naprosto odlišné a představuje specifický přístup k hraní. Vyberou si všichni - rozený útočník sáhne po ultra rychlém Scoutovi, vyváženém Soldierovi s raketometem nebo po plamenometem ozbrojeném Pyrovi. Obranáři zvolí oblíbeného HeavyGuye s předimenzovaným kulometem, záškodnického Demomana s granátometem, odpalovatelnými a na zdech držícími minami. Třetí možností je vychytralý Engineer, který dokáže vystavět teleport, stanici doplňující zdraví i munici (Dispenser) nebo smrtelnou střílnu po třetím upgradu schopnou pálit rakety.

Poslední skupina povolání osloví zejména klidnější povahy, které hrají pro tým a nehrnou se do předních linií. Ti mají na výběr z Medica s jeho nevyčerpatelnou studnicí zdraví a občasným nesmrtelným efektem. Samozřejmě nemůže chybět Sniper, jehož profesionální výraz mě po každé exekuci dokáže rozpálit do ruda. A nakonec doslova neviditelný Spy, který útočí ze zálohy a v přestrojení. Nebudu znovu detailně popisovat všechny vlastnosti hráčských tříd, když už to udělali jiní, například v preview.


• Zběsilost
Tohle slovo nejlépe vystihuje, co se na bojišti děje. Akce je vždy koncentrovaná do určité linie, která se posunuje podle toho, který tým je lepší. Nejde ani tak o přesné fragy, ale zejména o dokonalé skloubení všech povolání. Jestliže se na jedné mapě pohybuje kolem dvaceti lidí, je poměrně důležité, aby byla v obvykle dvanáctičlenném (někdy o čtyři početnějším) týmu zastoupena pokud možno všechna povolání. Jedinec nemá šanci sám bitvu rozhodnout, protože ho prostě převálcuje lavina protivníkova týmu. Jako příklad si vezměme nejznámější mapu, která byla i v původní hře, tedy 2Fort. Úkolem je ukrást nepřátelské dokumenty z nejzašší místnosti hluboko v podzemí základny, kam vedou pouze dvě cesty.


První, co by každý tým měl udělat, je postavit nějaké věže u svých dokumentů, což se také v 99% her stane. Další důležité postavy jsou v tomto případě ostřelovači, kteří hlídají jediný most mezi oběma bázemi. Nicméně ostřelovač potřebuje poměrně dlouhou dobu ke klidnému zaměření a proto není tak silný jako v jiných hrách. Mezi tím samozřejmě běhají všichni ti Soldieři, Scouti, Heavyguyové, Demomani, Pyromeni či Medici a snaží se dostat co nejblíže k vytouženému cíli.

A jako stíny se v téhle zběsilé řežbě pohybují oblíbení špióni. Jenže ani s největším arzenálem se obvykle nedá dobýt místnost s dokumenty, protože je střežena několika věžemi s raketami. Právě teď musí na scénu nastoupit špióni, věže v přestrojení odstranit, na což jsou patřičně vybaveni. Následně by těžce ozbrojená tlupa měla vletět dovnitř a uzmout drahocenný kufr. Jenže to není vše, ještě je nutné se dostat zpět do své základny. K tomu nejlépe poslouží Scout, jehož rychlé nohy dopraví zásilku na místo určení za pár sekund.
 

    Tohle by byl dokonalý útok, který se však povede málokdy. Stačí, aby se do útočící skupinky vetřel nepřátelský špión, který pěkně odzadu oddělává jednoho vojáka za druhým a za pět sekund je vymalováno. Nebo tým narazí na vhodně umístěnou věž. Nebo se mu do cesty postaví dva maníci s kulometem a mediky za zády. Nebo je už na mostě vyčíhají snipeři a celá útočná strategie zůstane v troskách. Nebo ... Nebo bych mohl pokračovat donekonečna. Na Team Fortress 2 je krásné, kolik cest k vítězství i prohře vede. Vývoj bitvy se může zvrátit velmi rychle, stačí aby jeden člen družstva nedával pozor, aby chybělo důležité povolání a je konec. Team Fortress 2 nutí velmi důsledně a chytře hráče ke spolupráci.

• Mapy
V základním balení je šest map, což je docela málo. Na druhou stranu se všechny radikálně liší a krátce po vydání se objevily fanouškovské výtvory. Klasikou je již zmíněná 2fort, která se zřejmě opět stane nejhranější ze všech - znáte ji z trailerů. Neexistuje tu žádný zaručený recept k vítězství a těžko vás někdo překvapí neobvyklou strategií. Dustbowl je mapa o dobývání bodů. Jeden tým brání, druhý útočí. Když už nějaké místo získáte, nelze o něj přijít a okamžitě se posouváte vpřed dobýt následující prostor. Takto se prokousáváte postupně až na šest stanovišť. Mapa je to určitě zajímavá a nejlepší je odhodlání, s nímž bránící tým odolává u posledního bodu. Zatím nikdy se mi nestalo, že bych ho s útočícím týmem dobyl.

 

Granary je opět o zabírání, ale tentokrát můžete získat zpět i ztracené pozice. Když mají obě skupiny hráčů přibližně stejně zkušeností, je to vynikající mapa, ale až příliš často se mi stalo, že jeden tým byl téměř výhradně složen ze Scoutů. Ti díky své rychlosti a tomu, že se u zabírání bodu počítají za dva, ovládnou celou mapu za velmi krátkou dobu.